Karlovarský, Ústecký kraj - Zveme vás na vyjížďku zajímavou krajinou okolo řeky Ohře, opět s popisem cesty na základě vlastní zkušenosti.
Kolem vody se většinou jede hezky a navíc to slibuje menší převýšení, ale v tomto případě si přijdou na své i milovníci kopečků. Ohře je druhou největší řekou, která protéká naším regionem. Celá cyklostezka měří z Chebu až do Loun okolo 170 kilometrů. Nám bude napoprvé stačit úsek Ostrov nad Ohří – Žatec, na kterém bychom měli natočit okolo 70 km.
Podmínky
Logisticky jde o výlet náročnější, ani nikdo z kamarádů cyklistů se nepochlubil, že by delší část za jeden den absolvoval. Čeká nás také více mimoasfaltových cest a přece jen větší převýšení než minule podél Labe, protože cesta se častěji vzdaluje od řeky, ať už horizontálně, vertikálně anebo (většinou) obojí. Vhodný cyklista je tedy aspoň trochu vyspělý, vhodné kolo je trekové či horské, rozhodně ne silniční. A lepší odpružené, aspoň přední vidlice. Nenaklepete si tolik ruce.
Jak z Mostu a okolí
Volili jsme cestu vlakem z Mostu, kilometrů čekalo i tak dost. Spoj vyjíždí z Prahy a dále zastavuje třeba v Ústí, Teplicích a Bílině. Za Mostem pak v Jirkově, dvakrát v Chomutově, v Kadani-Prunéřově a v Klášterci. Do Ostrova se dostanete za necelou hodinu.
Ve vlaku
Na nádraží bylo třeba se dostavit nejpozději před půl osmou, rychlík Krušnohor přijel do Mostu v 7:30 a odjížděl v 7:31. Další pak v 9:31, předtím a mezitím osobáky v 6:02 a v 8:15.
Na kola má být rezervace předem, byli jsme upozorněni v pokladně. Ale když jsme paní požádali, aby nám ji tedy udělala, řekla: „To bych mohla.“ A věc byla vyřešena. Pozdější spoj možná přeplněnost správně řeší, ale v tomto jsme s koly byli sami a i jinak lidí pomálu.
Vagón je vybaven hned dvěma odděleními na kola, v zadní a prostřední části. Obě mají po šesti hácích, celkem tedy souprava pohodlně pobere dvanáct bicyklů.
Na poklidné nádražíčko v Ostrově jsme dorazili načas, po 58 minutách klidné jízdy. Jen nás v kupé překvapil průvodčí. Příjemně tím, že netrval na tom, abychom seděli na svých místech dále od kol a nechal nás strojům na dohled. Nepříjemně sdělením, že k jízdence pro dvě osoby (170 Kč) a ke dvěma místenkám (dvakrát 35 Kč), označeným přitom „místenka+kolo“, je potřeba doplatit ještě jemu ve vlaku dvakrát 40 korun za kolo coby zavazadlo. Jízdné tedy vyjde pro dospělou „neseniorskou“ dvojici celkem na 320 Kč.
Na stezce
Před pěknou nádražní budovou v Ostrově se dáme doleva. Hned tady začíná vyvýšená cyklostezka. Buď po ní s malou zajížďkou vyjedeme a hned se zase vrátíme o úroveň dolů, nebo zůstaneme na úrovni trati, protože po pár metrech musíme doleva přes koleje. A propos, navzdory názvu Ohře městem vůbec neprotéká…
Ostrov nad Ohří – Stráž nad Ohří
Táhlým stoupáním do obce Moříčov se brzy zahřejeme. Už odtud jsou docela pěkné výhledy na vrcholky kopců Českého středohoří, vystupujících z ranní mlhy. Následuje sjezd do Velichova, kde se poprvé potkáváme s Ohří. Opravdu jen potkáme, protože ji přejedeme a hned zase Velichovem stoupáme nahoru. Celkem řeku přejedeme za celý den asi sedmkrát. Zajímavé je, že většinou po podobných svršcích mostu, jehož zábradlí se lišila jen barvou – modré, žluté, červené.
Údolí na nás dýchnou ještě noční zimou. Není divu, řeka je v tuto roční dobu díky své teplotě vody slušným chladivem okolního vzduchu. Ale vzduch se postupně otepluje, v nadmořské výšce také překračujeme maximálně čtyři sta metrů. Sjíždíme do Vojkovic a pak přes Jakubov pokračujeme směrem na Stráž, před níž se vracíme k řece i k železnici. Jedeme jakousi „kraví“ stezkou, kamenitou a nepříliš rovnou, bohužel i s občasným kopcem. Ale zase tu nepotkáme živáčka, natož něco s motorem. A dočteme se o užovce stromové, která má v okolí Stráže nad Ohří nejpříznivější mikroklima pro život v celé republice. Přidaná informace je zoologicky zajímavá, lidsky však spíše hrozivá: v údolí Ohře žije všech pět našich druhů užovek! Kdo si na odpočinek sedne do trávy?
Stráž – Klášterec nad Ohří
Na začátku obce podjíždíme trať nizoučkým a úzkým podjezdem pro pěší a kola. Míjíme malebné nádraží ve Stráži a stoupáme podél něj lesem nahoru. Odpojujeme se od řeky, abychom vykroužili po obvodu údolí posléze už vrstevnicovou smyčku a zase se vrátili zpět. Pokračujeme přes půvabné minivesničky, či spíše místa nebo sídla, se jmény Korunní a Kamenec. Přesně od cedule Okres Chomutov začíná asfaltový povrch a tak kilometry naskakují rychleji.
Příjemným zpomalením je stoupání v asi nejhezčí obci na trase, v Okounově. Na kopci zde totiž trůní pěkný kostel. Na konci Okounova narazíme na zvláštnost. Je zde nádraží Perštejn, za ním most (víme přes co…), za ním začíná obec Lužný a když hned za mostem odbočíme vpravo, vítá nás cedule Černýš… Čtyři obce na několika málo metrech! Zde se řeka větví na hlavní proud a vedlejší kanál.
Může vás zajímat
{article 123179}[div class="articleinarticle"]
[title]
[image-intro] [introtext limit="300" strip="1"][/div]{/article}
V Perštejně odoláme pokušení usednout do vlaku na Most, který je právě ohlášen, protože se těšíme na poledne v Klášterci. Předtím dojedeme k lázeňskému parku s tenisovými kurty a lázeňským domem Evženie. Ve městě nás pak cyklostezka zavede na malebné, čisté, jen trochu neživé náměstí. Přímo na trase jsme o kus dál narazili na hospodu U páva. Neodoláme, žaludky už se i přes nedávnou svačinu hlásí o slovo. Podnik je dražší, ale s příjemnou obsluhou a kola jsme si mohli dát dovnitř. Nechyběla ani možnost venkovního posezení, byť u silnice. V Klášterci se k cyklo č. 6 připojuje č. 35.
Klášterec – Kadaň
Pokračujeme dál na pěkný úsek cesty mezi Kláštercem a nedalekou Kadaní. Stezka nás zavede přes krásný most, či spíše visutou lávku jen pro pěší a cyklo, do Rašovic. Brzy jsme v královském městě s krásným jižním panorama od řeky. Zde se č. 35 odděluje a zůstává na pravobřežní straně. My Ohři po č. 6 opět přejedeme a čeká nás pozoruhodné Nábřeží Maxipsa Fíka s řadou různorodých lákadel, například Kadaňským orlojem. Určitě stojí za zastávku, zejména s dětmi. Cyklisty zaujme do nízké skály zabudovaná stezka z kovových roštů, pečlivě vykrojená kolem každého výstupku kamene. Po ní se dostaneme z technicky zajímavé malé přehrady Kadaňský stupeň na zmíněné nábřeží.
Kadaň – Nechranice
Ještě ve městě znovu přejedeme řeku a to už míříme z Kadaně směr vodní nádrž Nechranice. Opouštíme Ohři, stoupáme a pak volíme cestu po úzké hlavní Kadaň – Žatec. Provoz tu i v neděli je, ale zase to po rovině rychle ubíhá. Mineme obec Poláky a konečně můžeme odbočit doleva z hlavní, stále po č. 6, která se k silnici na chvíli připojila. Kolem Malých Krhovic a Vadkovic přijíždíme do Vikletic a jsme u velké vodní nádrže. Zde je to v sezóně jedna otevřená restaurace, pizzerie, bar či bašta vedle druhé, v časném jaru je tu ale klid, snad až příliš velký. Pokračujeme k hrázi s novým asfaltem, po kterém sviští auta, takže nás cyklostezka milosrdně svede doprava na cestu pod ní. Je nejprve široká panelová, pak nová asfaltová.
Pod srázem hráze se táhne louka. Jedno zoologické setkání jsme už absolvovali ve Stráži, teď je tu druhé a pro většinu lidstva příjemnější (užovky na to bohužel doplácejí). Na louce se pase několik koní. Přijdete-li blíž, ihned přiklušou a projevují zvědavost i chuť na nějakou tu laskominku.
Nechranice – Žatec
Kilometráž na Žatec s námi trochu laškuje. Když nám počítadlo na řídítkách ukazovalo necelých 30 ujetých km, hlásí žlutý ukazatel: Žatec 50. Po nějaké době ukazuje silniční modrá cedule už jen 18, protože po silnici je to kratší. Pak na stezce zase 20 nebo 21, pak (u hráze) 17. A vzápětí – pro nás už dost přijatelný – tucet. Ten také konečně platí. Od Nechranic odbočíme ke konci hráze doprava podél „nové“ Ohře vesměs po lesní, ale zpevněné a docela rovné cestě. Míjíme Vičice, Strannou, Přívlaky a Stroupeč. Také zahrádky a odvážné chataře. Jednak jsou nedaleko břehu a hlavně ne moc vysoko nad hladinou – jak často asi mají strach z velké vody? Před Žatcem Libočany a ještě příjemná změna: vjíždíme na asfaltku. Souběžná modrá turistická značka nás dovede až na nádraží Žatec, byť se nám těsně před ním ve městě rozverně na chvíli ztratí.
Cyklo-cíl Žatec
Není-li zrovna festival Dočesná, je nádraží v neděli až neuvěřitelně klidné. Klíče od WC půjčuje za pět korun přímo pokladník a páni i dámy chodí do jedněch (dámských) dveří. Najdou za nimi čistou místnost s teplou vodou a i v dubnu dokonce vytopenou. Nač platit další osobu a uklízet dvě sociální zařízení, když je pohyb cestujících tak malý… Tři zedníci, využívající prázdné budovy k pokračování rekonstrukce, s námi dokonce občas hráli přesilovku. V hale nechyběl automat na studené i teplé pití.
Žatec – Most
Vlaky na Most odsud jedou o víkendu v 15:35, 16:02, 17:35, 18:02, 19:35 a tak dále. V Mostě jste za 40 minut. Pokud do Žatce dojedete s rezervou, můžete si cestu na kole prodloužit o pár kilometrů do Postoloprt, odkud se ještě dá jet stejným vlakem na Most. Stezka se pak už odklání do Loun.
Vláček – osobáček se nerozpakuje nabírat nové lidi i v takových zastávkách, jako jsou pro nás méně známé Tvršice, Dolní Hůrky, Lišany... Pak už přijdou „Po-Po,“ Postoloprty a Počerady. Obrnice a jsme na konečné... Doma před sedmou.
Tak šťastnou cestu a bez defektu!
Více o stezce na: www.cykloohre.cz.
