Litvínov – Křehká drobná Češka žije deset let na Taiwanu. Od svého odletu za studii přiletěla do Čech podruhé. Se dvěma dětmi, manželem i tchyní, pro níž jde o první návštěvu Evropy. „Je jim tu neskutečná zima,“ směje se Gabriela Sun, když si starší dáma obléká bundu, zatímco ostatní div neomdlévají vedrem.
Trošku jako cizinec ve vlastní zemi se musí cítit, když se vrací do své vlasti. Tak jako prožívala kulturní šok při prvním příletu na Taiwan, musí se s ním popasovat po letech i zde. A to nejen v Litvínově, což je oproti taiwanským velkoměstům víska – první drobný zásek nastal hned na letišti. „Každého, kdo má zkušenosti s tím, jak fungují na Taiwanu služby, zarazí, že nejde hned na letišti vyřídit něco tak jednoduchého, jako je nákup SIM karty s neomezenými daty. Na Taiwanu je vše logické, jednoduché a velmi efektivní. Při poslední návštěvě Čech jsem odevzdala občanský průkaz a zrušila si tu trvalý pobyt. Mám tedy jen pas, byť jsem stále občan České republiky. V obchodě trvali na dvou dokladech. Vyřešil to ale až kamarád ve městě, nikoliv na letišti, když si nechal SIM kartu napsat na sebe,“ popisuje první střet s Českem, který přišel jejímu muži a tchyni zvláštní. Další nemilé překvapení? Malý počet WC a platba za jejich využití. „Taky jsem po těch 10 letech netušila, jak koupit jízdenku.“
Dcera Nina a syn David mluví česky, ale také anglicky, čínsky a ve škole je čeká i výuka taiwanštiny. Foto: jip
Z Čech jsou ale jinak její příbuzní neskutečně nadšení. „Panímáma si velmi užívala cestu z Prahy do Litvínova. Že je tu hodně zeleně a otevřeného prostoru. Na Taiwanu je vše nahuštěno na jeden malý prostor. Ostrov má poloviční rozlohu než Česko, ale 24 milionů obyvatel. Uprostřed jsou navíc vysoké hory, takže lidé žijí hlavně na západním pobřeží ve velmi nahuštěné zástavbě a jižní pobřeží je spíše jako venkov,“ popisovala první dojmy své rodiny. Zvláště její manžel byl nadšený ze zahrady, na níž vznikal tento rozhovor. „Na Taiwanu mají lidé za městem zahrady jen velmi výjimečně. A když žijete na vesnici, máte rovnou pole,“ vysvětlila Gabriela, zatímco její manžel ochutnával různé bobulovité ovoce. „Jostu jím poprvé i já, to jsem neznala,“ přiznala Gabriela Sun.
A pak se vrátila ke svým dojmům z návratu do Litvínova. „Přestože jsem si všimla, že jsou tu opravené domy, mám pocit, že je vše jako dřív. Také nyní vnímám, že je tu mnoho krásných věcí, které jsem dříve přehlížela,“ dodala absolventka litvínovského gymnázia, která maturovala v roce 2009. Ještě ji překvapilo, že je v ulicích málo lidí. „Asi je to tím, že na Taiwanu je všude plno ve dne i v noci. Tady je teď vedro, tak jsou lidé asi schovaní, nebo na koupalištích,“ přemýšlí Gabriela Sun, za svobodna Ulrichová.
V sobotu se rodina na týden přesunula do Krkonoš. „Část dětství jsem tam žila s maminkou. Přestěhovaly jsme se tam, protože tady neměla práci. Vrátily jsme se, když v Krkonoších dala v zaměstnání výpověď, a já tak v Litvínově nastoupila na gymnázium. Jako puberťačka jsem byla ráda, že jsme zpět ve městě,“ vzpomíná.
Do Krkonoš se manželé vydali už při své první cestě do Čech. Foto: rodinný archiv
To, co následovalo po maturitě se zdá jako souhra náhod, prostě předurčený osud. „Chtěla jsem studovat rozvojové země v Africe, jenže na tento obor mě nepřijali. Zato jsem splnila velmi dobře kritéria na studium japanologie, takže jsem zamířila na Filozofickou fakultu do Olomouce. Kdybych tenkrát tušila, že se mi bude více hodit čínština, možná bych zkusila ji,“ směje se dnes tehdejším událostem.
Kolik lidí tak asi studuje tento obor? „Nás nastupovalo 60. Myslím, že tak 3 lidi už měli nějaké znalosti japonštiny. Poměrně dost lidí zajímala kultura manga, ale většina z nich skončila velmi brzy. Nás, co nemělo vůbec zkušenosti, bylo opravdu hodně,“ vzpomíná na počátky studia. Protože u většiny studentů se počítá s tím, že odjedou na nějaký čas studovat do zahraničí, měla takového plány i ona. „Přišlo mi oznámení, že jsem dostala stipendium a byla jsem přijata ke studiu na Taiwan. Jenže jsem neudělala státnice – nikoliv z japonštiny, ale z filozofie,“ vzpomíná na horké chvilky.
Osud tomu ale chtěl, aby na Taiwan odletěla. „Státnice neudělal ani můj náhradník a druhý termín jsem měla dřív já. Takže mi zavolali, že pokud budu úspěšná, mám přiletět. Od státnic jsem měla týden na to si vyřídit víza, letenku a všechny další potřebné dokumenty,“ vzpomíná na frmol před odletem.
Gabriela je očividně zvyklá vše prožívat ve zrychleném procesu. Tři týdny po příletu totiž na zábavě s přáteli potkala svého budoucího manžela. „Je to neuvěřitelné, ale je to tak,“ směje se.
Na Taiwanu je zvykem před svatbou pořídit velkolepé fotoalbum v několika modelech. Foto: rodinný archiv
O svém životě na Taiwanu píše blog Formosan Stories - aneb historky o životě na Taiwanu. Díky ní tak mohou její sledující poznávat tamní zvyklosti a přírodu a porovnávat vše s životem v Česku. „Rozdílné je i školství. Nemají mateřskou, takže hodně rodin dává děti do jeslí. Ne všechny jsou státní. Poměrně hodně jsou tam rozšířené i anglické mezinárodní školky. V jedné jsem učila, práce se mi velmi líbila, ale utvrdila jsem se v tom, že bych do ní své dítě nedala,“ podotkla Gabriela Sun. V těchto školkách je totiž velký tlak na výkon, resp. učení se. „Jde o skutečnou výuku, kdy sedí u stolečků a učí se, v posledním ročníku už umí psát a nosí si domů úkoly. První tři měsíce bývají pro děti nejhorší, protože tam na ně nikdo nepromluví jinak než anglicky a oni nerozumí ani slovo. Než jdou do školy, běžně se s vámi anglicky domluví. Jenže pak se nudí ve škole, protože jsou velmi napřed,“ vysvětluje Gabriela. Pro svoji dcerku Ninu vybrali s manželem klasickou školku, kde si děti hrají, tvoří, sportují. „I v běžných školkách se pak už učí čínské znaky, protože jich je neskutečně mnoho a trvá to dlouho, než člověk obsáhne základ 6 tisíc znaků, které potřebuje třeba k tomu, aby si přečetl noviny,“ vysvětluje Gabriela Sun.
A jak se mluví u nich doma? Gabriela na dceru i syna mluví česky, děti tak znají české písničky, říkadla i pohádky. „Nechtěla jsem Ninu původně dát do školky vůbec, ale říkala jsem si, že by to byl pro ni šok při nástupu do školy, protože mluvila převážně česky,“ vysvětluje Gabriela. Tatínek na děti mluví čínsky, ve škole se učí i taiwansky. Manželé mezi sebou mluví anglicky a anglicky na děti mluví i chůva. „Tchyně neumí mluvit jinak než čínsky, na základní konverzaci už se docela domluvím,“ dodává Češka.
Při své první návštěvě Čech nevynechali manželé Sunovi návštěvu Karlových Varů. Foto: rodinný archiv
Od svého odletu za studii byla v Česku jen dvakrát. „Chtěla bych ale, abychom sem létali každé léto, myslím, že jakmile nastoupí Ninka do školy, bude mluvit česky čím dál méně,“ popisuje jeden z důvodů. Jenže v Asii jsou trochu jiné zvyklosti s dovolenou. Zaměstnanci tam výjimečně dostávají dva týdny dovolené v kuse, natož tři, jako nyní její manžel Sian. „A to vlastně jen díky tomu, že jsme v Česku nebyli tak dlouho. Taiwanci využívají každý volný den, tedy hlavně víkendy, k výletům. Dovolenou mají třeba 4 dny, a i ty jim stačí na to procestovat část Evropy. „Od pondělí do pátku jsou hlavně v práci a ve škole, víkendy jsou s rodinou a s přáteli, hodně cestují. Když je delší volno, nebo nějaký svátek, ubytování si musíte zamlouvat měsíce dopředu, jinak nemáte šanci.“
Maminka Gabriely se na Taiwan dostala za svou dcerou a její rodinou už šestkrát. Zde pózuje se svým zetěm v budhistickém chrámu. Foto: rodinný archiv
K cestování se váže i historka, která se pojí s čínskými jmény. „Mého manžela znají z blogu všichni jako Siana. To ale samozřejmě není jeho skutečné jméno. V Číně se ale běžně používají anglické varianty jména. Někdo si jméno vybírá sám, třeba podle toho, co se mu líbí. Sianova maminka mu odmalička říká Andy. Jednou jsme kvůli tomu málem neodletěli – manžel dle zvyku napsal při objednávce na letenku Sian Sun, což se samozřejmě neshodovalo s tím, co má v pasu. Takže jsme museli draze kupovat novou letenku,“ vypráví Gabriela Sun.
Jih Taiwanu je častým cílem výletů. Foto: rodinný archiv
V polovině měsíce se rodina opět vrací na Taiwan, čeká ji 14 hodin letu. „Od loňského roku konečně do Prahy létá přímá linka. Odpadá nám tak přestupování a ušetříme asi 4 hodiny. Což je fajn, protože syn ještě nemá svou sedačku a celou dobu ho mám na sobě.“
Kdybyste někdy chtěli letět na Taiwan, určitě sledujte její blog. Najdete zde mnoho tipů na výlety. „Přijeďte mezi říjnem a dubnem, to je na Taiwanu příjemně,“ zve čtenáře do země, která je pro Čechy stále velmi exotická.
Co doporučuje Gabriela Sun při cestě po Taiwanu ochutnat? Smradlavé tofu. Sama se odvážila až po dvou a půl letech, je to prý ale neskutečná delikatesa. Foto: rodinný archiv
Taiwanci velice rádi jí společně a jídlo sdílí. Ať si objednáte cokoliv, počítejte s tím, že ochutnáte i to, co si objednali vaši přátelé a stejně tak ostatní budou chtít ochutnat z vaší porce. Foto: rodinný archiv
