ČR - Výzkumný projekt Dráhy bydlení mileniálů se zaměřuje na výzkum současných kariér bydlení ve vybraných městech ČR (Praha, Brno, Pardubice, Olomouc) u věkové kohorty mladých lidí (ve věku 18 – 35 let), kteří aktuálně čelí prudce rostoucím cenám bydlení a poklesu dostupnosti bydlení.
Cílem projektu je zkoumat hlavní strategie, kterými se mladí lidé vyrovnávají s problémem klesající dostupnosti bydlení na jedné straně a touhou/tlakem stát se vlastníkem svého bydlení na straně druhé. Tyto strategie, stejně jako hypotetické politiky státu, mají důležité dopady na budoucí vývoj bytového systému a obecných nerovností v oblasti bydlení, které projekt zkoumá. Projekt byl podpořen Grantovou agenturou České republiky (grant č. 19-07402S) a také základním programovým rámcem Akademie věd – Strategie AV21. Dotazníkové šetření Šetření probíhalo od začátku října do poloviny prosince roku 2020 formou dotazníku. Celkem byl proveden rozhovor s 649 respondenty a respondentkami ve věku 18 - 35 let, kteří žijí nebo většinu roku za běžné situace pobývají v Praze, Pardubicích, Brně a Olomouci - tedy v těch českých městech, které patří do skupiny obcí, kde se finanční dostupnost bydlení v posledních letech z důvodu růstu cen nemovitostí snížila nejvíce.
Výběr respondentů byl proveden metodou kvótního výběru se zohledněním rozložení respondentů v rámci lokalit mapovaných měst. Kvótní znaky zahrnovaly pohlaví, věk, vzdělání a dělení ekonomické aktivity na studující, pracující a nepracující. Nejedná se o reprezentativní výzkum využívající náhodný výběr respondentů a i z důvodu omezení na vybrané čtyři obce nelze výsledky zobecnit na celou populaci mladých lidí v České republice. Vzhledem ke stanovení kvót dle spolehlivých demografických dat lze výsledky, s výhradou, zobecnit pouze na mladé lidi v dané věkové skupině ve vybraných čtyřech obcích. Sběr dat provedla agentura Median, s.r.o. Rozhovor, při němž byl vyplněn dotazník, probíhal formou face-to-face setkání o mediánové délce 46 minut. Převážná většina rozhovorů byla uskutečněna osobně (564 rozhovorů CAPI – dotazování s přenosným počítačem). V důsledku zhoršené epidemiologické situace spojené s onemocněním COVID-19 bylo zařazeno i online dotazování (85 rozhovorů online CAPI), které probíhalo formou živého rozhovoru prostřednictvím platforem Skype nebo Zoom.
Přehled zjištění:
1. Velká část dotázaných mileniálů žije převážnou část roku v domácnosti rodičů, příbuzných nebo přátel (36 %), ale převážná část z nich (64 %) žije již samostatně: 35 % v samostatném nájemním bydlení, v drtivé většině v soukromém nájmu, a 29 % ve svém vlastním bydlení. Ve věkové skupině 27 - 35 let žije samostatně téměř 80 % dotázaných mladých lidí - ve svém vlastním bydlení 45 % a v nájmu, opět hlavně soukromém, 34 % z nich. Soukromé nájemní bydlení tak pro mladé lidi dnes představuje velmi důležitý segment na cestě k osamostatnění – pro mnohé z nich jen jako chvilková zastávka na cestě k vlastnímu bydlení, ale pro mnohé, ať si tak přejí či nikoliv, také dlouhodobé bydlení: po dovršení 27. roku sice podíl nájemního bydlení postupně klesá, ale více než čtvrtina dotázaných třicátníků stále žije v soukromém nájmu.
2. Pro většinu mladých lidí (56 % ze všech respondentů a 43 % z respondentů ve věkové skupině 27- 35 let) není ovšem aktuální bydlení místem, kde se hodlají trvale usadit, vytvořit domov a případně založit rodinu: zatímco téměř 80 % vlastníků bydlení považuje současné bydlení za trvalé, stejný názor má jen 10 % respondentů žijících v soukromém nájemním bydlení a naopak 84 % z nich aktuální bydlení za trvalé nepovažují. Jakkoliv tedy role soukromého nájemního bydlení v českém bytovém systému roste, aspirace mladých lidí se stále upínají k bydlení „ve svém“. 3. Jak lze očekávat, velká část (20 %) respondentů je jinde registrována k trvalému bydlení a jinde skutečně bydlí, tedy přespává většinu nocí a má své osobní věci, které každodenně používá. Ve skutečném bydlišti žijí tito respondenti převážně jako nájemník, člen domácnosti nájemníka nebo v bytě nájemníka (spolubydlení) - dohromady 70 % z nich. Zajímavé ale je, že 9 % z těchto respondentů jsou přímí vlastníci více nemovitostí - tedy vlastní jednu nemovitosti, kde jsou trvale hlášeni, a pak vlastní jinou nemovitost, kde skutečně bydlí. I mezi mladými lidmi se tak objevuje vlastnictví více rezidenčních nemovitostí. Vzhledem k vysokému podílu mileniálů v soukromém nájemním bydlení i po dovršení 30 let na jedné straně a vlastnictví více rezidenčních nemovitostí ve stejné věkové skupině na straně druhé, jakkoliv zatím spíše ojediněle, je zřejmé, že nerovnost v přístupu k vlastnímu bydlení je v této věkové skupině veliká.
4. Mladí lidé si tuto nerovnost velmi dobře uvědomují: 68 % dotázaných si myslí, že se rozdíly mezi lidmi co do výše majetku v podobě rezidenčních nemovitostí v posledních pěti letech zvýšily. Nejvíce si je uvědomují ti ve vyšší věkové skupině (třicátníci) a ti, kteří již jsou sami vlastníky svého bydlení (80 % vlastníků svého bydlení vyjádřilo tento názor), tedy ti, kteří již byli vystaveni při pořízení vlastního bydlení reálné situaci na trhu.
5. Valná většina respondentů (71 %) se domnívá, že dnešní generace mladých lidí, oproti generaci jejich rodičů, zůstává déle bydlet u svých rodičů, ve spolubydlení, dočasném nájmu nebo v jiných přechodných formách bydlení. Téměř 30 % z těch respondentů, kteří si toto myslí, to přičítá jinému životnímu stylu dnešní mladé generace, ale polovina z nich hlavní příčinu vidí v horší finanční dostupnosti bydlení.
6. Převážná část mladých lidí (80 %) má pocit, že je bydlení pro ně dnes méně dostupné než pro generaci jejich rodičů. Z této situace viní tato skupina mladých lidí nedostatečnou bytovou a jinou politiku státu (30 %), avšak zejména pak investiční nákupy bytů, které zvyšují ceny bydlení (42 %). Financializaci bydlení, tedy stále silnější chápání rezidenčních nemovitostí jako investičního statku určeného pro zhodnocení úspor i dluhů, vnímají mladí lidé pociťující nižší dostupnost bydlení jako hlavní příčinu této situace.
7. Většina mladých lidí si nemyslí, že problémy s dostupností bydlení vyústí nebo by mohly vyústit nakonec i v mezigenerační konflikt. Hlavním důvodem tohoto pozitivního očekávání jsou pravděpodobně v naší zemi tradičně velmi silné mezigenerační finanční a majetkové transfery uvnitř rodiny. Téměř 40 % respondentů, kteří žijí již „ve vlastním“, dostalo celý byt či dům dědictvím či darem od svých rodičů či jiných příbuzných; někteří další si mohli pořídit byt ve výhodné privatizaci bytů. A i když si zbývajících 56 % dotázaných mladých vlastníků bydlení koupilo/postavilo byt či dům za tržních podmínek, polovina z nich dostala finanční injekci od svých rodičů (čtvrtina pak finanční výpomoc přesahující 25 % z pořizovací ceny bytu či domu). Ve výsledku pak pouze 26 % dotázaných mladých vlastníků bydlení nedostalo od svých rodičů/prarodičů žádnou výpomoc při pořízení bytu či domu – ani dar, ani finanční výpomoc, a ani se nemohli účastnit výhodné privatizace bytů. Tito mladí vlastníci bydlení, kteří stojí mimo řetěz mezigeneračních finančních transferů, jsou pak i těmi, kteří si více než ostatní uvědomují rozevírající se nůžky v majetku domácností v podobě rezidenčních nemovitostí a významně více než ti, kteří transfery dostali, pak očekávají, že se tyto nůžky budou otevírat i v budoucnu (téměř 70 % z nich zastává tento názor).
8. Z výsledků je patrné, že zatímco větší atraktivitu nájemního bydlení mezi dnešními mladými lidmi zmiňuje jen 13 % respondentů, celá třetina z nich považuje za největší mezigenerační rozdíl skutečnost, že mladí lidé jsou ochotni se více stěhovat, a další třetina respondentů pak větší atraktivitu bydlení ve městě. Tyto výsledky však mohou být významně ovlivněny tím, že respondenty byli pouze mladí lidé žijící aktuálně ve velkých městech.
9. Přibližně 10 % mladých dotázaných uvedlo, že na preference ohledně bytu či domu, kde se jednou hodlají usadit, měla vliv i pandemie Covid-19, a to zejména u volby typu bydlení, tedy zdali se bude jednat o byt či rodinný dům.
