Ústecký kraj – Letecká záchranná služba Ústeckého kraje má výjimečné postavení, ke své práci totiž využívá ojedinělého pomocníka, a tím je vrtulník. Oproti sanitce tak záchranářský vrtulník má hned několik výhod. Mezi hlavní přednosti využití záchranářského vrtulníku je rychlost transportu pacienta do nemocnice a také možnost dostat se i do těžko přístupných míst, kam by sanitní vozy nevyjely. Patrně jediným negativním limitem nasazení vrtulníku je počasí.
Vrtulník záchranářů viděl snad každý a každému je hned také jasné, že tam, kde zasahuje, jde o hodně. Vzlet osádky letecké záchranné služby na místo si tak pravidelně nenechají ujít zástupy „zvědavců.“
Piloti a záchranáři mají na svém kontě stovky hodiny letů. Specifická práce pilota je přitom taková, že má málo času na přípravu letu. Z devadesáti procent navíc musí pilot přistát v neznámém místě. Část zásahu při nasazení vrtulníku se totiž odehrává v těžko přístupném terénu, což znamená nejrychlejší možnost transportu pacienta do nemocnice. Z celkového počtu zásahů asi z 95 až 98 procent však záchranáři zasahují u jiného charakteru závažného poraní.
„Operační středisko Záchranné zdravotnické služby Ústeckého kraje o nasazení vrtulníku rozhoduje ze dvou hlavních důvodů: a to z časového, kde je zapotřebí dostat co nejrychleji lékařský tým k pacientovi, nebo že zraněný musí být transportován do vzdálenějšího specializovaného centra a sanitkou by přeprava trvala příliš dlouho,“ říká vedoucí lékařka ZZS Ústeckého kraje Eva Smržová.
Pilot k obsluze vrtulníku potřebuje obě ruce, obě nohy a především hlavu, která to vše koordinuje. Na řízení vrtulníku pilot potřebuje takzvané nožní řízení, kterým ovládá točení vrtulníku doprava a doleva. Pákou - klikou poté ovládá náklony vrtulníku a pákou „kolektivu“ zase stoupání a klesání vrtulníku. Maximální vzletová hmotnost vrtulníku je 2 950 kilogramů, z toho užitečná hmotnost 600 kilogramů a 500 kilogramů je určeno na palivo.
„Rozhodující pro výběr místa přistání je v první řadě bezpečnost a také to, aby se osádka vrtulníku co nejpohodlněji dostala k místu zásahu,“ říká pilot vrtulníku DSA Peter Kontura.
Vrtulníky dostávají jména
Záchranná služba v Ústeckém kraji má za rok přes 75 tisíc výjezdů. Letecká záchranka eviduje ročně v kraji 620 vzletů. Heliport na Severní Terase v Ústí nad Labem mají záchranáři k dispozici od roku 1997.
Záchranáři v Ústeckém kraji dávají strojům i jména. Všechny názvy se dělají podle koncového písmena. „Nejnovější stroj, který v kraji létá, nese označení OK DSB, proto záchranáři zvolili jméno pro svůj vrtulník Barča. U předchozího stroje to bylo zase označení: OK AIA a tak jméno tehdy jednoznačně padlo na Ája,“ dodává letecký technik DSA Lukáš Láznička.
