Most – Tým šermířů ve složení Jakub Jurka z Olomouce, Martin Rubeš z Karlových Varů, Jiří Beran z Prahy a Michal Čupr z Ústí nad Labem si v neděli u břehů mosteckého jezera na pódiu ve Fanzoně užívali zasloužené ovace od fanoušků.
Pořadatelé připravili skvělou show, při níž nechyběla pyrotechnika, rodinní příslušníci, trenéři, domácí bramboráky a samozřejmě nekonečné rozhovory s médii, autogramiáda a focení s fanoušky. Přílivu pozornosti chce tým využít k nalákání mladé generace, která se bude sportu gentlemanů nově věnovat.
Než se fanoušci dočkali autogramiády, dostala prostor média na rozhovory. Foto: jip
Velkou pozornost přitahoval kat bývalé světové jedničky v kordu Jakub Jurka, který se skromně bránil označení národní hrdina, byť přiznal, že mu to lichotí. „Poslední zápas proti Francouzům byl jeden z největších zážitků v životě. V tu chvíli, kdy jsme byli v Grand Palais, tak to byl zaručeně největší moment mé šermířské kariéry,“ popisoval pozici z medailového klání sympatický sportovec. Neustále ale vyzdvihoval, že jde o úspěch celého týmu, který označuje za rodinu. „Známe se odmalička a výborně jsme si sedli. Ta energie, která nám hraje, je perfektní a doufám, že je to i vidět. My se o sebe staráme, jak kdybychom byli bráchové a věříme si. Bronz je pro nás takovým zlatým zakončením olympiády, kdy jsme porazili světové jedničky, což se nám v posledních dvou letech nepovedlo. Porazit je před domácím publikem, to je neuvěřitelná tečka za celou tříletou přípravou na olympiádu,“ podotknul Jakub Jurka z Olomouce.
O focení s Jakubem Jurkou byl obrovský zájem. Foto: jip
Nutno podotknout, že ale musí nastat změna. Jiří Beran totiž odchází do sportovního důchodu. Ve 42 letech si nemohl přát lepší sportovní rozlučku. Pořadatelé na Olympijském festivalu zjistili, že miluje bramboráky, takže ho potěšili na pódiu mísou této pochoutky. A nejen tím, na pódium za ním přišel i jeho otec Jiří Beran st., který se při olympiádě zhostil funkce spolukomentátora. Jeho hláška Ty brďo se stala virální a nechyběla ani mezi fanoušky v publiku, kteří měli transparenty s tímto heslem.
Co ale bude s týmem dál? „Jirku nahradit nepůjde, je žijící legenda, která tu byla už, když mi ostatní jsme vyrůstali. On už tehdy byl jediný, kdo dokázal udělat výsledky na světové úrovni a je tu s námi pořád. Je nenahraditelný. Ale rostou nám tam další kluci, my si je vezmeme pod naše křídla a předáme jim všechny zkušenosti a zařadíme je do naší party,“ zamýšlí se Martin Rubeš, kordista z Karlových Varů.
Kdo šerm vyzkouší, už neodejde
Martin Rubeš také věří, že olympijský úspěch přivede k tomuto sportu řadu nových příznivců: „Šerm je krásný sport, což naplno nemůžete pochopit, dokud si to nevyzkoušíte – stačí jednou přijít na trénink, nasadit si masku, vzít si kord, fleret nebo šavli, zkusit si to a už u toho zůstanete. Opravdu si náš sport pozornost nejen poté, co dokázal Alex Choupenitz v Tokiu a my nyní v Paříži, skutečně zaslouží.“
Šermířská hala byla plná k prasknutí, všichni toužili po fotce s bronzovými olympioniky. Foto: jip
Svou fotku "ulovili" třeba Barča a Honza Štěpánovi. Foto: soukromý archiv
Co tedy podle tohoto bronzového medailisty je potřeba k šermu? „Pokud někdo váhá, kam své dítě od září dát na sport, tak šermírny jsou otevřené – rozhodně dorazte. Stačí si vzít sálovky, kraťasy, tričko, pití. Nic jiného do začátku nepotřebujete. Ze začátku se dělají hlavně pohybové hry, seznámíme děti se šermířskými pohyby. Je to velká zábava, při níž se teprve postupem času dokupuje šermířské vybavení.“ Je pravda, že i na Olympijském festivalu patří šermířská hala k nejvytíženějším sportovištím. Sportovní hrdinové se tam po autogramiádě vydali, přičemž se okamžitě dostali do obležení fanoušků.
Příjezd týmu kordistů byl skvěle připravený. Fanoušci mohli na velkoplošné obrazovce sledovat, jak medailisté přijíždí do areálu a prochází po mostě kolem Eiffelovky do fanzony. Foto: jip
Co však znamená patřit k nejlepším kordistům v Česku? Rozhodně to s sebou přináší hodně cestování. Šermíři podle Rubeše jezdí na závody po celém světě. „Loni jsem byl na Univerziádě v Číně, které jsem se velmi bál, jak to tam bude vypadat. A bylo to nádherné, skvělé. Úžasné je to také v jižní Americe, která má svoje kouzlo, i když velmi divoké. Mám to tam rád. Jezdíme třeba do Kolumbie, Argentiny, byli jsme v Riu v Brazílii. Mekkou šermu v Evropě je Francie. Srdcem všeho je Grand Palais a to co se nám povedlo před osmi tisíci diváky, kteří tam zpívali Marseillaisu, to je neuvěřitelné. Mně se několikrát i zastavily úplně myšlenky, jak zpívali nahlas. Je to nepopsatelně krásné. Bylo pak ke konci znatelné, že jim dochází dech, když jsme se začali přibližovat k našemu vítězství. Ale na druhou stranu musím potvrdit, že fanoušci byli skvělí, i když jejich národní tým prohrál. Ocenili sportovní výkon,“ uzavírá Rubeš sportovní vzpomínkou na Paříž.