Děčín - Oblastní muzeum v Děčíně patří mezi muzea, která se zabývají i historií říční dopravy u nás, konkrétně na Labi. Od toho se odvíjí i skladba expozice, kde se dají najít doslova unikáty týkajících se říční plavby a stavby lodí. Ta má u nás ostatně dlouholetou tradici a to už od středověku po současnost. Má to ostatně svou logiku, vzhledem k přítomnosti lesů, které poskytovaly stavební materiál pro stavbu lodí.
„Děčín bylo vždy plavecké město a díky tomu máme velikou výhodu. Máme v historické sbírce muzea spoustu věcí a dokonce některé se objevily i nedávno. Našla se dokonce komplexní pozůstalost po lodním tesaři, který stavěl ještě dřevěné lodě,“ říká ředitel muzea ing. Vlastimil Pažourek. V Děčíně jsme měli od středověku „Cech stavitelů lodí“. Ten nikde jinde na Labi doložen nebyl.
Ačkoliv největším labským přístavem byly ve starší době Litoměřice a za C.K. monarchie Ústí nad Labem, tak posádky labských lodí byly často z Děčína. Už od dávných dob děčínské lodě pluly s nákladem do Litoměřic, i dál do vnitrozemí, a přirozeně i do Saska a dál po Labi. První český parník na Labi Bohemia od firmy Ruston měl například kormidelníka z Děčína. A pro zajímavost i kapitán, který učil Pražskou paroplavební společnost jak řídit parník, byl rovněž z Děčína.
Muzeum je už od 60. let 20. století díky spolupráci s tehdejší Československou plavbou labsko-oderskou zaměřeno na plavbu. Při nákupech se i dnes zaměřuje na předměty, které souvisí s lodní dopravou. Návštěvník zde spatří dokumenty a modely lodí od nejstarší doby po současnost.
Na každém obraze, který se týká města Děčín, je vždy vyobrazena nějaká loď. Můžeme tak vidět, že slavní burlaci nebyli jen záležitost Ruska. I u nás se plavba proti proudu, v dobách kdy hnací síla lodí byl jen vítr či vesla, řešila pomocí svalů nejdříve lidí později tažných koní.
V expozici je i dokumentován počátek paroplavby na Labi. První parník do Děčína připlul ze Saska o dva roky dříve, než v Praze postavili již zmíněnou Bohemia. Bylo to díky tomu, že do populárních lázní v Teplicích jezdili lidé z Drážďan parníkem. Lodí do Ústí nad Labem a odtud do Teplic, nejdříve dostavníkem později vlakem.
Rozvoj průmyslové plavby na Labi přinesl až vznik Rakouské severozápadní plavební společnost, která patřila pod Rakouskou severozápadní dráhu, což pomohlo rozvoji mnoha měst na Labi. Po rozpadu Rakousko – Uherska její lodě dostala nově vzniklá státní Československá plavební společnost labská. Její flotila byla tehdy složená ze zastaralých parníků, proto rozhodl stát se o její modernizaci. Vznikl tak unikátní program motorových vlečných a nákladních plavidel, za první republiky nejmodernějších na Labi. To byla cesta, na jejímž konci je remorkér Beskydy, který je posledním svého druhu.
„Máme snahu tuto loď, v době kdy nebude aktivně využita, otevřít lidem jako muzejní exponát, aby si návštěvníci mohli prohlédnout, jak vlastně vypadaly unikátní české lodě na Labi,“ dodává Vlastimil Pažourek na závěr.
