Ústí nad Labem - Stadice hrají významnou roli v českých legendách. Snad každý školák zná pověst o Přemyslu oráči, zakladateli českého panovnického rodu. Dobu mezi příchodem prvních Přemyslovců a současností relativně dobře mapují historické záznamy. Co se však po stadických polích prohánělo před Přemyslem a jeho voly? Na tuto otázku vám odpoví Exponát měsíce června, vybraný z muzejních geologických sbírek.
V geologickém čase se návštěvníci muzea posunou o pár desítek až mnoho stovek tisíc let zpět do minulosti, do dob, kdy se ve Stadicích ještě nezelenala úrodná pole. Řeč je o pleistocénu (starší době kamenné), tedy o éře střídání dob ledových a meziledových. V té době leželo území naší republiky při okraji severoevropského zalednění. V nejchladnějších obdobích panovalo suché klima bez vegetace nebo s chudým travním pokryvem (tzv. sprašová step), povrch terénu byl do velkých hloubek trvale promrzlý. V dobách ledových zde žili savci chladného pásma - mamuti, srstnatí nosorožci, pižmoni, sobi, lišky polární, zajíci běláci i otužilí obyvatelé stepí (antilopy sajgy, svišti, lumíci, ad.). S oteplením je střídala lesní vegetace a druhy jako pratuři, daňci, jeleni či plši.
V Ústí nad Labem a jeho okolí jsou zachovány polohy spraší a sprašových hlín, které odhalily kosterní pozůstatky těchto původních zvířecích obyvatel. Ve zdejších cihelnách a při stavební činnosti se našly kosti velkých obratlovců (mamutů, nosorožců, praturů, koní, ad.) i drobných šelem a hlodavců. Muzeum města Ústí nad Labem vlastní ve sbírkách stovku exponátů právě ze Stadic a blízkého Koštova, další tři stovky pocházejí z oblasti Trmic. Bohatá naleziště pleistocenních kostí spolu s archeologickými nálezy svědčí o tom, že zvířata táhnoucí podél řeky Bíliny byla lovena i prapředky.
