Ústecký kraj – Ve spolupráci s fotografem a reportérem Karlem Horkým přinášíme nový seriál o lidech z našeho kraje. Pravidelně budeme přinášet portréty lidí ze severočeských ulic. Dnes si přečtěte vyprávění o životě vedoucí sociální práce z azylového domu v Krupce.
„Azylový dům Agapé I v Krupce je určen pro maminky s dětmi a pro těhotné ženy. Já tady pracuji jako vedoucí sociální práce. Našim provozovatelem je Oblastní charita Teplice. Město Krupka nám poskytuje zadarmo dům a jinak nám pomáhá. Velmi si toho vážíme.
Ubytováváme tady maminky na dobu až dvanácti měsíců a ve výjimečných případech o něco déle. Maminky si tady vaří samy. Máme k dispozici potravinovou pomoc pro případ, že jsou bez dávek. Náš speciální pedagog pracuje s dětmi a učí maminky, jak mají se svými dětmi zacházet. Děláme také doučování dětí a spolupracuje i paní doktorka. Také zařizujeme základní sociální poradenství. Pomáháme kontrolovat smlouvy na bydlení, chodíme s klientkami na úřady a podobně. Důležité jsou kurzy finanční gramotnosti.
My nejsme utajený azyláček, ale jsou tu i týrané ženy. Často je vyhodil z bytu jejich chlap nebo majitel bytu nebo se nedohodli s širší rodinou, kde bydlely. Máme tady dost velmi mladých maminek s více dětmi. Jsou to ženy do dvaceti pěti let, které mají tři nebo čtyři děti. Častým problémem byly hrací automaty nebo lichváři. Setkali jsme se s tím, že lichvářka jde po mamince za dluh jejího bývalého chlapa a čeká na veškeré dávky, které jí vezme pod pohrůžkou, že ublíží jí i dětem. Navíc otcové dětí mnohdy neplatí alimenty.
Naše maminky často nikdy nepracovaly. Buď byly těhotné, nebo doma s dětmi, nebo na dávkách. Pro ně tady máme dílny, kde vyrábějí různé náramky a podobně, aby si osvojily jemnou motoriku, která jim chybí stejně jako pracovní návyky.
Problémem je, že když si najdou nějakou brigádu a zvýší si příjem, tak se jim sníží dávky. Zdá se jim pak nespravedlivé, že mají stejně ty, které pracují i ty, které nepracují. Pokud si něco nevydělají navíc, aby se mohly zmátořit, tak to bude začarovaný kruh. Tady v azyláči si na kauce nenašetří.
Foto: Karel Horký
Každá žena s dětmi má hezky vybavený pokoj. Pro tři pokoje je pěkná kuchyň. Naší snahou není maminky s dětmi opečovávat, ale naučit je normálně fungovat. Většina ví, že potřebují pomoc, aby třeba nepřišly o děti a váží si naší práce. Kapacita domu je šest žen s dětmi. Normálně od nás odcházejí, když mají odpovídající bydlení. Mohu jim zařídit i sociální byt s mírnou službou.
V azylovém domě je asi polovina romských maminek, které mají některá specifika. Třeba si hodně chrání své děti nebo se nezištně podělí s ostatními o to málo, co mají. Vyjdou třeba s 50 Kč na den. Když slyším, jak se snaží s obtížemi velmi něžně číst pohádku svým dětem, tak si říkám, že má naše práce smysl.
Občas je nahánějí chlapi a je pravda, že když se nám nějaká maminka zamiluje, tak jde veškerá práce pryč. Třeba poznají chlapa na internetu a jsou schopné se k němu za čtrnáct dní nastěhovat. Mají právo ukončit naši službu.
Byla tady maminka, která měla problémy s drogami. Jednoho dne nám zavolala, že je v nějakém doupěti, že děti jsou u ségry a už je nechce. Nedalo se nic dělat. Najednou se objevila u dveří, že si to rozmyslela, jestli by mohla dostat ještě jednu šanci. Tomu děvčeti jsme ještě jednu šanci dali a dostala tvrdý individuální plán. Z drog se opravdu dostala. V současné době tři roky pracuje, bydlí s partnerem a dětmi, normálně funguje a fakt je to úžasná ženská. Mám z toho radost.
Já pocházím z Teplic. Bydlíme s manželem a dvěma dcerami v Krupce. Jedné dceři je dvacet let a ta mi pomáhá tady v azyláči. Druhé dceři je čtrnáct. Docela jsem ráda, že poznaly azylový dům. Mohou si dobře srovnat hodnoty.“
Další příběhy lidí můžete sledovat na https://www.humansofnorthbohemia.cz/.
