ČR - Už existují případy hospitalizace mladistvých, kteří mají úzkosti navazující na pandemickou situaci a nošení ústenek. Mnozí učitelé, a dokonce i lékaři, se přitom stále chovají tak, že se dětem během vyučování spouští krev z nosu, mají závratě, končí s bolestmi břicha. Doktorka například odmítla potvrdit extrémní alergologické reakce z důvodu, který je k nevíře.
Krvácení z nosu, migrény, bolesti břicha, opary - to jsou nejčastější důsledky nošení roušek po celou dobu vyučování. Tyto zkušenosti si přes prodloužený víkend, který dětem poskytl několikadenní oddech od ústenky, svěřovali dospěláci. Například v několikatisícové skupině Rodiče bez roušek. Výjimkou, už od jara, nejsou ani prychosomatické či psychiatrické dopady. Když si pedagožka Nikola ze Základní školy a Mateřská školy při zdravotnickém zařízení Kroměříž posteskla, že poprvé v životě mají na psychiatrii, kde pracuje, nejvíce případů úzkosti ze strachu jít do školy, neváhali jsme ji oslovit. O tom, že už skutečně u nás existují případy hospitalizace mladistvých, kteří mají úzkosti navazující na pandemickou situaci a nošení ústenek, se totiž v podstatě v médiích nemluví.
U TEENAGEREK NASTOUPILY UŽ I PSYCHICKÉ POTÍŽE
Popsané stavy se velmi často objevují u dívek z devátých tříd, kterých se v září týkal přechod na střední školu. „Projevila se u nich úzkost a strach z toho jít do školy, do nového prostředí, nového kolektivu - a to vše s ´náhubkem´ na obličeji," shrnuje stručně zmíněná žena, která na psychiatrii působí zhruba pět let, zprvu jako praktikanta, poté dobrovolnice, posléze jako pedagožka. „Za těch pět let si nepamatuju, že by byl někdo s diagnózou úzkosti a strachu jít do školy. Nepočítám-li tedy šikanované děti a podobné případy," zdvihá varovný prst. Většinou dle jejích zkušeností děti ze základní školy právě naopak přecházejí s radostí na střední školu, a nikoli naopak, že by se báli na ni jít, aniž by tam kdykoli předtím byli.
„Jsou to především dívky a tenhle strach se u nich rozvinul právě v době karantény... Tyhle děti mohly být úzkostnější již dříve, ale teprve teď se to v nich rozvinulo. Jedna dívka mi například říkala, že úzkosti cítila už na jaře, ale to chodila do školy kousek od domu, tak to nějak dala. Jenže teď se k tomu přidal i dojezd autobusem, a to už prostě nedává..." podotýká ještě ´kantorka nemocných´.
Aktuální společenská situace se podle jejích slov projevila i na průměrném věku pacientů: „Průměrný věk je hodně vysoký... Dříve jsme měli průměrný věk někde kolem 10 let, nyní jsme třeba na 14 letech věku pacienta."
Kroměřížká zkušenost přináší ještě jeden poznatek: Přestože se tento neblahý fenomén nyní rozmohl, zdravotnické zařízení není naplněné. „Není plno, jelikož rodiče se v této době bojí dát dítě léčit..." zdůvodnila učitelka, která mimo jiné patří zakládající členy skupiny Rodiče proti rouškám. Mnozí mají strach, že by došlo k zákazu návštěv, že by museli daleko dojíždět (s rouškou v hromadném dopravním prostředku) a podobně. Mnoho mladistvých tak bohužel kvůli rodičovskému strachu z Covidu zůstává bez léčby choroby, kterou skutečně v danou chvíli trpí.
„MAMI, JÁ NEMŮŽU VŮBEC DÝCHAT“
I mnohé děti, které do školy chodí, se bojí - například si ochranu dýchacích cest i jen posunout, když se jim dělá špatně a když už na tom trvá i jejich rodič. Třeba tato dívenka, která během vyučování psala mamince:
Posléze vyšla maminka z anonymity a popsala, jak se její dcerka nyní, v pondělí podvečer, má: „Dcera leží, bolí jí hlava i oči, takže začínající migréna. Pokud dcera bude trpět na migrény, tak jsem schopná to řešit na vyšších místech.“
TĚLO SE SNAŽÍ ROUŠKU VYPUDIT
Není jediná, mnoho dětí začíná padat nejen únavou, bolestmi hlavy, ale stěžují si na žaludeční potíže a prekolapsové stavy před omdlením. Kdo nevěří, může se přesvědčit sám - veškerou svou starostlivost svěřují rodiče zejména sociální síti, například v již několikatisícové skupině Rodiče proti rouškám: „Dneska mi pro 13letou dceru musel po sedmé hodině dojet syn - začala ji strašně bolet hlava a omdlévat z nedostatku kyslíku. Jsem už fakt neskutečně nasraná," rozhorlila se Daniela H.
„Syn první den s rouškou malém zkolaboval, šel domů po druhé hodině se slabostí a pocitem na omdlení a zvracení... Zítra by mel jít do školy, má celý den zažívací potíže, no do školy nejde," komentovala Veronika M.
Co se týče zvracení, je podle pracovnice kroměřížského zařízení zcela běžné: „Hodně dětí v rouškách zvrací, je to podmíněný reflex cizího tělesa, který se tělo snaží vypudit,“ objasnila.
„Má dcera nemá astma, nikdy se nestěžovala na bolest v hrudníku! Dnes ve výuce řekla že to bolelo a nedalo se dýchat!" přidala se A. Kobzeva.
„Já mám to samé. Nesmi je mít ani pod nosem, přišla domů, že ji bolí hlava. Novodobé gestapo," doplnila svou zkušenost Hedvika P.
PLICNÍ LÉKAŘKA: DÝCHAJÍ SI ZPĚT VLASTNÍ BAKTERIE. VÁŽNÉ POŠKOZENÍ!
Stížnosti jsou oprávněné i z odborného lékařského hlediska. „Myslím, že naše trpělivost byla dostatečně dlouhá a odborná lékařská veřejnost by měla zásadním způsobem zasáhnout. Dosavadní postup při nepravdivé, nepodložené a odborně nezdůvodněné pandemii by se mohl naší populaci zle vymstít," sdělila k situaci plicní lékařka a primářka Pavla Nykodýmová. Za několik měsíců restrikčních opatření a především nošení roušek má velmi negativní zkušenosti.
„Pacienti s AB a CHOPN se při nošení roušek zhoršují, jak subjektivně – zhoršení dušnosti, tak i objektivně – zhoršení hodnot při funkčním vyšetření a je nutno upravovat medikaci. Jsem zásadně proti plošnému nošení roušek. Poškozuje to pacienty na zdraví. Dýchají si zpět vlastní bakterie, zvyšuje se jim CO2 v krvi s následným vážným poškozením zdraví," uvedla lékařka, která svůj názor poskytla ke zveřejnění platformě Stav bez nouze, odkud citujeme se souhlasem vydavatelky.
Další výpověď o negativních zkušenostech a zdravotních dopadech na dítě.
SUNDEJTE TY PETRIHO MISKY Z OBLIČEJE VČAS!
Postoj lékařů k nošení roušek je bohužel protichůdný, což rodiče znervózňuje, zvyšuje pocit nedůvěry k rouškám jako symbolu "náhubku", ale také zvyšuje napětí mezi občany samotnými - rouškofoby a rouškomily: Jeden ji dítěti v klidu zakázal, druhý má na dveřích ordinace odmítavý citát o ústenkách, jiný dokonce pacienta odmítne ošetřit, protože si ji naopak nechce nasadit.
Tento vzkaz má pro pacienty na dveřích své ordinace pediatrička Jaroslava Pavlasová z Přibyslavi. Zní: "Významná česká lékařka už toho má dost: ´Okamžitě roušky dolů! Nosíte na obličejích přilepené Petriho misky! COVID-19 nikdy nebyl žádná epidemie. Druhá vlna? Jen když to bude někdo chtít. Je to obrovský byznys.´” Jde o slova významné české dermatoložky Alice Tomkové, které sdělila do médií letos v červnu.
„NE. PAK BY TO CHTĚLI VŠICHNI!“
Mnozí rodiče ale narážejí u doktorů naopak tvrdě narážejí, pokud za nimi jdou kvůli zdravotním problémům dítěte, které se u ratolesti projevují v důsledku nošení roušky. Téměř neuvěřitelná je tato výpověď v případě holčičky, jejíž lékařku požádali o potvrzení výjimky z nošení ochrany dýchacích cest: „Paní doktorka to bohužel nemůže napsat - prý by to pak chtěli všichni. No já jen zírám, co se to tu děje.“ Dívenka má údajně řadu alergií a teď i na roušku. „Má léků více než já a to jí je sedm. Musí si mazat obličej speciální mastí, aby si roušku nedala na suchou kůži, a každý ráno jíst další lék - to už opravdu není normální. A to má bavlněnou a dcera jí stále mění a žehlí (…) Proboha, vždyť nám ty děti likvidují před očima,“ rozepsala se babička v komunitě Rodiče proti rouškám.
Dostaly se k nám další výpovědi o tom, jak rodiče žádají potvrzení o zdravotním stavu nebo výjimku, například: Nám alergolog vystaví pro dítě za poplatek 100,-, ale od roušky neosvobodí. (astma)
Úsměvný je případ učitelky, která přinutila alergika, aby se svou rýmou zůstal doma. Přestože chlapec donesl od lékaře potvrzení, že jeho obtíže jsou alergologického původu, tedy neinfekční. Matka tento podivný důvod proto klidně napsala do omluvného listu: "Dle třídní učitelky má s alergií zůstat doma. Matka vyhověla."
„Tak to budete první, kdo vyléčí alergii za čtyři dny!“ objevilo se k tomu v reakcích veřejnosti.
NĚKTEŘÍ LÉKAŘI KOLEM SEBE STAVÍ OPEVNĚNÍ
Ještě horší situace nastane, když se pacient k lékaři vůbec nedostane, a to i když nemá podezření na Covid.
Karel Hrách z Rokycan to v září zkoušel i bez horečky. Na snímku vidíte lékařskou zprávu, kterou zveřejnil Karel Hrách po návštěvě alergologické ambulance Rokycanské nemocnice, kam měl přijít dýchat do spirometru. Muž uvedl, že přišel bez roušky, protože má nemoc z povolání – astma, a k tomu alergie na pyl, zvířata, ale i prach a plísně. „Asi jsem měl dýchat do spirometru přes roušku, nebo nevím… „Takhle dodržela Hippokratovu přísahu,“ uvádí s tím, že ho lékařka Helena Ringlerová skutečně nevyšetřila.
Do lékařské zprávy napsala: „Pacient nevyšetřen v době koronavirové epidemie. Odmítl nošení roušky ve zdravotnickém zařízení.“
Lékařka tedy neuznala ani výjimku pro „další případy zřetele hodné, které stanoví poskytovatel zdravotních nebo sociálních služeb nebo ošetřující lékař pro pohyb a pobyt ve zdravotnických zařízení a v zařízeních sociálních služeb“.
Pacient přitom dle svých slov přišel právě proto, aby řešil problémy se zakrýváním dýchacích cest: „Chtěl jsem předepsat léky a konzultovat s lékařkou právě to, že když byla rouška povinná na jaře, způsobovala mi celkem problém... Ale kvůli silnému uvědomění paní doktorky jsem neměl šanci cokoliv říct...“
Hrách se nepovažuje za potížistu. „Roušku jsem si vyzkoušel při první vlně. To jsem ji nosil zodpovědně a rozhodně mi nedělala dobře. I po krátkém nošení jsem musel dýchnout Ventolin. Ale teď si už zdraví dobrovolně ničit nenechám, zvlášť když se na povrch dostává pravda o celé té komedii s Covid-19 a sám Babiš prohlásil, že nošení roušek nikdo nikomu nenařizuje, jen doporučuje,“ vysvětluje, že mu skutečně nešlo o obstrukce.
Odpověď za ordinaci lékařky Heleny Ringlerové zaslala zdravotní sestřička: „Vážený pane Hrách, do zdravotního zařízení se prostě roušky nosit musí. Nechceme, aby všichni zdravotníci a pacienti byli nakaženi, že. K upřesnění... na plicní ambulanci přijdete v roušce, jako všichni ostatní, na spirometrii si ji sundáte a po vyšetření opět nasadíte. Opět jako všichni ostatní pacienti. Jste v roušce několik minut, já celou pracovní dobu a nechtěla bych, aby mě někdo jako vy nakazil jen kvůli své aroganci k nařízením, zvlášť v tak rizikovém prostředí jako je plicní ambulance. Lékaři mají povinnosti a pacienti ne!"
„Holt se musím smířit s tím, že mě doktoři v dnešní době raději nechají chcípnout někde na poli, protože nemám roušku a oni mi nemůžou a očividně ani nejsou povinni mě ošetřit... Je mi na blití z dnešní vlády, která jen šíří strach mezi lidi, a je mi na blití ze všech těch uvědomělých lidí, kteří se nechají strachem zastrašovat a ovládat,“ uzavřel svou zkušenost Hrách.
Posléze ještě dodal: „Připadám si jako nějaký Žid, kterýmu chybí jen hvězda na tričku, abych mohl byt vykázaný ze společnosti, protože si jen odmítám vědomě ničit své zdraví...“
Oproti dětem má Hrách jednu výhodu: Do školy, kde jsou roušky nařízeny, chodit nemusí a udáním na OSPOD (odbor sociálně-právní ochrany děti, laicky „sociálka“) mu hrozit nikdo nemůže.
