Ústí nad Labem - Plných 167 let existence oslavila v pondělí 13. února ústecká SPOLCHEMIE - Spolek pro chemickou a hutní výrobu. V současnosti jednu z nejdéle fungujících chemiček světa, významného regionálního zaměstnavatele i exportéra, založili roku 1856 ve vídeňském paláci knížete Schwarzenberga zástupci tehdejší aristokracie oslovení Kristiánem Gustavem Clemmem.
Slovo "hutní" se původně stalo součástí názvu společnosti kvůli očekávání, že v blízkých Krušných horách jsou zásoby měděné rudy, a toto slovo v jejím názvu i dnes připomínku této původní nezrealizované myšlenky. První záměr předpokládal kromě jiného výrobu uhličitanu sodného, kyseliny sírové, kyseliny chlorovodíkové a svítiplynu. Díky tomu se ještě v roce 1857 stalo Ústí po Praze druhým městem užívajícím plyn k veřejnému osvětlení.
Pozemek pro stavbu budoucího padesáti hektarového areálu byl zakoupen na západ od městských hradeb a své dnešní rozlohy dosáhl již na konci 19. století. Vzestup firmy byl na tehdejší i dnešní poměry raketový a do konce 19. století se stala jedním z nejvýznamnějších podniků v celoevropském měřítku.
Po osamostatnění Československa začal ve skladbě akcionářů převládat český kapitál reprezentovaný Živnobankou. Ve 20. a zejména 30. letech rozvětvila firma svoji koncernovou strukturu a představovala prakticky celý český chemický průmysl. Stála u zrodu dnešních úspěšných firem - ať jit Synthesia Pardubice, Spolana Neratovice, Chemické závody Sokolov, Tonaso Neštěmice a dalších. Základní závod v Ústí nad Labem byl od počátku koncipován především pro výrobu anorganických produktů, na přelomu století zde přibyl obor organických barviv a polotovarů, reprezentujících četné a náročné organické technologie a postupy. Po znárodnění v roce 1945 se koncernové uspořádání rozpadlo a dřívější významné postavení bylo postupem let zcela otřeseno.
V 50. letech se v chemičce začal rozvíjet výrobní obor syntetických pryskyřic a epoxidových pryskyřic, které v současnosti tvoří jeden z hlavních pilířů její současné výroby. Na konci roku 1990 se firma opět stává akciovou společností - produkuje v té době více než 500 výrobků od barviv až po kosmetické přípravky. Výrobní sortiment se stejně jako firma samotná ale musí v dalších letech výrazně restrukturalizovat a stále více se zaměřovat na chemii s vysokou přidanou hodnotou - takovou, která má šanci obstát celosvětově na těch nejnáročnějších trzích. Zatím poslední úspěšná kapitola novodobé historie firmy se začala psát v roce 2020, kdy se de facto stala součástí “rodiny” investiční skupiny Kaprain Industrial Holding.
Historický “investorský pitch” Kristiána Gustava Clemma, bývalého lékárníka a ředitele několika německých sodáren na ustavujícím vídeňském setkání:
„Už koncem minulého století si prudký rozvoj textilu vynutil vypsání ceny Francouzské akademie na vypracování lučební výroby nezbytné pro něj sody, když se ukázala nedostatečnost jejich přírodních zdrojů. Se zdarem to rozřešil nešťastný Nicolas Leblanc a s pomocí svého příznivce, Výsosti prince Oranžského, postavil na její výrobu z kamenné soli první továrnu v Saint Denis u Paříže. Svojí krvavou revolucí ale ztratila pak Francie jedinečnou příležitost dostat se do čela chemické industrie, Robespierova hrůzovláda připravila o život geniálního Leblanca a jeho urozeného protektora o hlavu. Jejich patentu se zmocnili Angličané. Vybudovali ohromné závody United Alcali Company a začali sodou zásobovat celý kulturní svět. … Jelikož i nadále poroste textilní průmysl i další obory, které sodu potřebují, poroste i poptávka po ní. Nejsem sám, kdo si to uvědomuje. Mám z důvěrných pramenů zprávy, že se u vás, zatím ještě v tajnosti, dějí přípravy na založení nové velké sodárny. Urození a vzácní pánové, konstatuji – čas nečeká, je třeba chopit se příležitosti, než ji užijí jiní! ... Chemická výroba je ještě v plenkách, ale pro toho, kdo vidí do budoucnosti, je již dnes jasný její netušený rozvoj. Paleta chemických výrobků se bude rozrůstat a pro jejich výrobu a vývoz poskytuje Ústí skvělé možnosti: po Labi do Hamburgu, na druhou stranu po jedné z hlavních železničních tratí Rakouska do celého zázemí. Urození a vzácní pánové, tím jsem uvedl podrobnosti svého návrhu a se zájmem očekávám vaše vyjádření.“
