Ústí nad Labem - Funguje střední školství? Ale ano. Jenže jak a díky komu? A jsou spokojeni žáci? Jsou spokojeni jejich rodiče? A co učitelé? Máte snad pocit, že je jejich vysoce náročná práce patřičně oceněna? Líbí se vám, že do vzdělávání právě vašich dětí může dnes hovořit snad úplně každý?
Lesk a bída středního školství
Co si budeme namlouvat. To, že školy fungují tak, jak fungují, je zásluha zejména učitelů. Klobouk dolů před nimi. Když si ale uvědomíme, jak je jejich práce ohodnocena, zejména po finanční stránce, tak se nemůžeme divit, že těch málo, kdysi možná nadšených pedagogických pracovníků, kteří ještě drží naše školství na určité úrovni, jsou unavení, často již vyhořelí dříči, jimž už jen snad vnitřní přesvědčení nedá, aby se sebrali a odešli hledat jinou práci.
A přitom jde o vysokoškolsky vzdělané odborníky, kteří byli, jsou a měli by být i nadále nositelé vzdělanosti tohoto národa. Právě ona míra všeobecné vzdělanosti, onen systém vzdělávání, se stal pro řadu evropských národů vzorem. A to nechodíme do nějaké vzdálené budoucnosti.
V poslední době jste si mohli všimnout, že se čím dál více hovoří o systému školství ve Finsku. Jenže, přátelé, byli to právě Finové, kteří se v osmdesátých letech učili náš systém školství! A tak bychom podobných příkladů mohli uvádět celou řadu. Zde je tedy názorně vidět, jak si stát „váží" přínosu učitelů (a nehovořím pouze o středních školách, ale o našem školství obecně), jak si obecně „váží" vzdělávání našich dětí a jak přitom „odpovědně" myslí na budoucnost.
Jak z toho ven? Existuje nějaký způsob záchrany? Existuje. Jenom se musí prosadit.
