Ústí nad Labem - „Jsme tři slečny, které nebaví ústecké smutné šedé ulice, a proto jsme se je pokusily trochu rozveselit. Pracovaly jsme s městem tak, aby případné kolemjdoucí pobavilo nebo se alespoň ukázalo v jiném světle a vytrhlo své obyvatele z nudného stereotypu všedních dnů,“ přesně takto se prezentuje umělecká skupina Směj se. Trio mladých ambiciózních dívek ve složení Markéta Petříčková, Bára Ziková a Eliška Andělová se stará o zlepšení nálady v Ústí nad Labem. Nutno poznamenat, že velmi osobitým stylem se jim to daří na výbornou.
Rozhodly jste se rozveselit nudné ústecké ulice. Proč?
Jelikož se známe hodně dlouho, pohled na město jsme měly a stále máme hodně podobný. Při „brainstormingu“ jsme vymyslely, že bychom chtěly v tomto ohledu něco zlepšit. Před dvěma lety jsme začaly vylepovat „směj-se-lepky“. Jde vlastně o obyčejnou bílou samolepku, jejímž účelem je rozveselit člověka, který se na ni podívá. V době, kdy jsme si říkaly, že je to tedy ve městě fakt špatné, jsme začaly dělat větší a větší akce.
Jak jste na tom s fanoušky a odpůrci?
Opravdového hatera (odpůrce) jsme snad ještě nepotkaly. To teprve přijde (smích). Sem tam někdo zkritizuje fotku ohledně nějakých detailů.
Cítíte se jako umělkyně?
Ve volném čase se každá s nás věnuje umění. Co se „Směj se“ týká, snažíme se tomu vyhýbat. Teď v nedávné době jsme se musely nějak pojmenovat, tak jsme se nazvaly „umělecká skupina Směj se“. Jako umělkyně se necítíme. To, co děláme, jsou věci přímočaré. Chceme, aby to bylo co nejjednodušší, aby bylo lidem hned jasné, co jim chceme sdělit. Nevíme, jestli se zlepšení nálady ve městě dá brát jako nějaké hluboké umění (smích).
Jak vznikl vás projekt s přáním?
Dvě z nás fotí už hodně dlouho, od základní školy. Máme k focení hodně blízko, je to pro nás nejlepší prostředek, jak něco sdělit. Hlavně jsme chtěly nenásilným způsobem ukázat, co by obyvatelé Ústí rádi změnili.
Podle čeho jsme si vybíraly respondenty, které oslovíte?
Největší roli hrál první dojem a sympatie. Někdy nám lidé sami napsali, že by se chtěli nechat vyfotit. Začínaly jsme u nás nebo u našich kamarádů. Později jsme oslovovaly neznámé lidi na ulici. Poměrně často nás lidé odmítnou. Například z pěti se nechá vyfotit jen jeden. Když máme hodně dobrý den, narazíme na ochotné lidi. Většina si ale stejně myslí, že po nich chceme peníze nebo jim něco prodat. Když jim vysvětlíme, o co jde, rádi si s námi popovídají, ale zveřejnit nechtějí.
Jak dosáhnout co největšího množství kladných odpovědí?
Největší problém je v tom zveřejnění. Já si myslím, že tento strach je v Česku zakořeněný hodně hluboko. Možná je to takové to „hlavně na sebe neupozornit, nevyčnívat.“ A právě tohle se my snažíme těmi projekty změnit. Oslovíme lidi, řekneme jim, že po nich nechceme něco náročného. Jenom si s nimi popovídat a vyfotit.
Jsou vidět výsledky vaší tvorby? Je nálada ve městě lepší?
Minimálně v ústeckém kulturním „undergroundu“ začínáme být docela slavné. Lidé s námi navazují spolupráci. Naše tvorba se díky těmto vztahům šíří dál. Spolupracujeme například s lidmi okolo Enteru nebo Jednoho světa. Máme velkou podporu kamarádů a příbuzných, takže se nám pracuje dobře. Věříme, že se nálada ve městě zlepšuje.
Jak a kde získáváte motivaci pro tvorbu?
Je to ovlivněné životem tady v Ústí. Podle mého názoru člověk žijící v tomto městě nemůže být úplně spokojený. Různých věcí si všímá a sleduje okolí. Hodně našich nápadů vzniká v posteli. Nechápejte to špatně - jsme schopné strávit tři hodiny v posteli, koukat do stropu a povídat si, co budeme dělat. A máme okolo sebe jídlo, takže tím se dostáváme do tvůrčí nálady.
Prezentujete se na Facebooku (stránku si můžete prohlédnout zde). Plánujete vlastní webové stránky?
Ano, přemýšlely jsme o tom. Nicméně, v dnešní době mít vlastní web už asi není úplně perspektivní. Obsah by se sdílel pravděpodobně opět přes Facebook. Poslední dobou nás začíná sledovat víc lidí, za což jsme rády, tak by možná bylo dobré být i na jiné sociální síti.
Jaké jsou nadcházející plány a projekty?
Pravděpodobně budeme na konci června do Hraničáře instalovat „Bedřicha“. Jedná se o růžový koš, do kterého se hází problémy. Je v tom symbolika, tak snad to lidem pomůže odhodit jejich trable. Dále máme připravené projekty na léto, kdy budeme mít více času. Ale na to je ještě brzy.
